Evropa

Ovce ouessantská

Ouessantská ovce je nejmenším plemenem ovcí na světě. Nedorůstá více než 50 centimetrů a její průměrná hmotnost dosahuje pouhých 15 kilogramů. Pochází z malého francouzského ostrova Ouessant poblíž bretaňského pobřeží. Tamní drsné podnebí ouessantskou ovci zocelilo, takže je velmi odolná a nenáročná. Nepohrdne ani rostlinami, které ostatní hospodářská zvířata odmítají. Je velmi přátelská a zvědavá, proto se často chová jako domácí mazlíček. Má velmi hustou a těžkou vlnu.

Walliserská koza

Walliserská koza pochází ze Švýcarska, kde ji lidé také nejvíce chovají. U nás ji ve volné přírodě nenajdete; žije v zoologických zahradách. Walliserská koza na první pohled zaujme zvláštním zbarvením srsti. Přední polovina těla je černá, zadní půlka je bílá. Mezi těmito dvěma barvami je ostrá dělicí linie, jako podle pravítka. Rohy mají samci i samičky. Mezi nimi jim vyrůstá delší pramen srsti, který připomíná čupřinu.

Brown Swiss Cow

Hnědý horský skot pochází z oblasti švýcarských Alp, kde se chová dodnes, ale je rozšířený i v USA, Kanadě a Jižní Americe. Jde o velmi odolné plemeno. Krávy se pasou od dubna do října na pastvě, pak přečkají zimu na venkovním zimovišti. Dávají o něco méně mléka než jiná plemena, jejich mléko je ale velmi kvalitní a dobře stravitelné. Protože je hodně tučné, hodí se hlavně na výrobu sýrů.

Kozel girgentálský

Toto plemeno pochází ze Sicílie, která leží na jihu Itálie. Jeho pojmenování „girgenti“ pochází z jazyka obyvatel této oblasti. Girgentálská koza je nápadná svými rohy zkroucenými do tvaru spirály, dlouhými vousy a bílým pláštěm s šedohnědou srstí kolem hlavy a krku. Je to odolné plemeno, které se chová především pro kvalitní mléko a maso. Kozu girgentálskou najdete hlavně v zoologických zahradách a parcích. Ve volné přírodě jí hrozí vyhubení.

Mangalica (prase)

Praseti mangalica se říká také prase kadeřavé, a to díky jeho dlouhé vlnité srsti, která připomíná ovčí vlnu. Tento zvláštní čuník pochází z oblasti Velké uherské nížiny, jež se rozkládá na jihu Maďarska a zasahuje až do sousedního Rumunska a Srbska. Prase mangalica bylo vyšlechtěné tak, aby dopásalo louky po hovězím skotu a vyhrabávalo žaludy nebo bukvice. Pase se tedy na louce podobně jako ovce, a to i v tuhých mrazech, proti kterým ho chrání hustá srst.

Skotský náhorní skot Highland

Skotský náhorní skot (highland cattle) je jedno z nejstarších plemen skotu. Jak už je patrné z jeho pojmenování, pochází ze Skotska, kde bývá často nepříznivé počasí. Skot highland je díky tomu velmi odolný. Je porostlý dlouhou srstí, která přikrývá i oči. Srst chrání v zimě před silným větrem, deštěm a sněhem, v létě poskytuje ochranu před hmyzem. Highland se vydrží pást celý rok venku i ve vyšších nadmořských výškách. I když na první pohled budí respekt, je to klidné a při správném přístupu i velmi krotké zvíře.

Ovce cápová

Cápová ovce (řečená racka, jež je zmiňovaná již v 16. století) je v Maďarsku spolu s uherským skotem považovaná za národní poklad. U nás je ovšem plemenem spíše jen zájmovým. Najdeme ji v zoologických zahradách. Dnes se cápové ovce rozlišují na debrecínský a tatranský typ, které se liší tvarem rohů. První, který chovám v bílém zbarvení, má rohy vzhůru do V pod úhlem zhruba 45 stupňů, druhý typ má rohy položené vodorovně do stran. Berani je mají dlouhé 60–70 cm a ovce 30–40 cm, beran váží 60–75 kg a ovce 40–50 kg. Zvířata jsou klidná, ale plachá, a byť kvůli rohům vypadají nebezpečně, před člověkem většinou utečou, protože jsou pořád ještě polodivoká.

Shetlandský pony

Shetlandský pony pochází ze Shetlandských ostrovů, které jsou souostrovím Skotska. V zemi jeho původu bývá často zima, proto poníkovi narůstá na sklonku léta hustá srst, díky které přečká celou zimu venku, jen s malým přístřeškem. Je to malý, ale velmi odolný a vytrvalý koník. Protože utáhne i těžké břemeno, využíval se dříve k práci v dolech. K ježdění se však nehodí, protože má měkká záda, na kterých uveze maximálně dvacetikilové dítě. Shetlandský pony je inteligentní a dobrácký, což ho předurčuje pro práci s postiženými lidmi a seniory.

Kašmírská koza

Kašmírská koza je nenáročné plemeno kozy domácí, z jejíž vlny se získává známý kašmír. Kromě tohoto plemene se k produkci kašmírské vlny chovají i další, příbuzná plemena koz. Kašmírská příze se dostala do Evropy a USA poprvé z Kašmíru, samotné plemeno však vzniklo někde ve střední Asii, možná i v Himálaji. Jsou to velmi nenáročné, odolné kozy, které mohou být celoročně na pastvě. Uši kašmírské kozy jsou dlouhé a svislé, bílá nebo černá srst je tvořena rovnými hrubými pesíky a velmi dlouhou, velmi jemnou a podsadou.

Asie

Velbloud dvouhrbý

Velbloudi dvouhrbí jsou ohrožená zvířata. V divoké přírodě jich dnes žije jen několik stovek. Mnohem více jich najdete v zoologických zahradách a zooparcích. Jsou to velmi odolná zvířata. Vydrží bez vody a potravy až osm dní a jako jediní savci dokážou pít slanou vodu. V hrbech nenosí vodu, ale tuk, který jim slouží jako zásobárna energie. Dobře také snášejí střídání veder a velké zimy, což je typické pro pouště. Na život v poušti jsou velmi dobře vybavení. Jejich oči chrání před pískem husté řasy. Aby jim nenapadal písek do nozder, dokážou je úplně uzavřít.

Vodní buvol

Buvol vodní je chován v jihovýchodní Evropě, jižní Asii a severní Africe. Byl domestikován v oblasti Indie asi 3000 let př. n. l. Buvol vodní je robustní mohutné zvíře s největším rozpětím rohů mezi ostatními tury. Stabilní stádo samic s mláďaty vede dominantní samice. Samci mezi sebou bojují o její přízeň, ale vyhýbají se vážnému souboji. V období páření se pak samci mísí do stáda samic. Buvol vodní potřebuje ke svému životu dostatek vody. Během koupelí a bahnění se ochlazuje a částečně zbavuje kožních parazitů, bodavých much a jiných obtížných živočichů. Živí se především vodními rostlinami, trávou a výhonky křovin na březích. Březost samic trvá 300 až 340 dní.

Ovce Jákobova

Ovce Jákobovy se již před třemi tisíci lety vyskytovaly v jihozápadní Asii. Do Anglie, a odtud do dalších zemí Evropy, se dostaly až v osmnáctém století. Na ovci Jákobově jsou nejnápadnější její rohy. Samci mají na hlavě čtyři až šest rohů rostoucích různými směry, samice má dva nebo čtyři. Mají hebkou kvalitní vlnu, která se s oblibou používá pro výrobu textilií. Dříve se ovce Jákobovy pro svůj neobvyklý až zastrašující zjev využívaly také k ochraně majetku před zloději.

Indický skot zebu

Jméno „zebu“ pochází z tibetštiny a znamená „hrbatý“. Asijská a africká plemena tohoto skotu se totiž vyznačují nápadným hrbem na hřbetě, který obsahuje tuk a slouží jako zásoba energie v „hubeném“ období sucha, podobně jako u velbloudů. Zebu se chovají pro maso, mléko kůži a využívají se také jako tažná zvířata. Indové trusem zebu také topí.

Afrika

Osel

Původním domovem osla je Afrika, odkud se rychle rozšířil do Středomoří a blízkovýchodní Asie. Dříve byl osel nenahraditelným pomocníkem člověka. Snášel drsnější podmínky lépe než kůň, navíc byl levnější. Využíval se k nošení nákladu a k tahu i jako dopravní prostředek. O oslech se traduje, že jsou hloupí a tvrdohlaví. Jejich chování je však dáno způsobem života divokých předků. Aby osel přežil, musel být ostražitý a nedůvěřivý. Žije proto samotářsky a spoléhá se jen sám na sebe.

Watusi Skot

Zvíře s dlouhou červenohnědou srstí původem z východní a jižní Afriky chová mnoho afrických pasteveckých kmenů, z nichž nejznámější jsou Masajové. Pro ně je watusi symbolem bohatství. Společenské postavení hodnotí podle velikosti stáda. Masajové chovají tento skot pro maso, mléko, trus, ale i krev, kterou mísí s mlékem a pijí jako posilující nápoj. Watusi jsou velmi odolná, dlouhověká a nenáročná zvířata. Býci mívají rozpětí rohů až okolo dvou metrů.

Ovce kamerunská

Ovce kamerunská pochází z horských oblastí Kamerunu a sousedních oblastí západní Afriky. Patří k nejstarším domestikovaným zvířatům. Již před více než 10 000 lety se chovala pro mléko, maso a kůži. Ovce kamerunská je na rozdíl od jiných plemen ovcí porostlá krátkou srstí, nikoli vlnou, a často se proto zaměňuje s kozou. Během roku se nemusí stříhat; sama vylíná.

Velbloud jednohrbý

Velbloud jednohrbý, označovaný často jako dromedár nebo dromedář (Camelus dromedarius) je velký savec z čeledi velbloudovití, který je v přírodě už vyhuben a žije jen ve zdomácnělé formě. Zde slouží k přenášení těžkých nákladů, nebo jako dopravní prostředek. Velbloud jednohrbý je velké zvíře s dlouhýma nohama dlouhé 2,2 až 3,4 m a vážící 450-550 kg. Má krémově světle hnědou hrubou srst nejdelší na temeni, krku, hrdle a hrbu a ocas měřící 50 cm. Na očích má dvouvrstvé řasy, které ho ochraňují před vniknutím písku do očí. Typickým znakem dromedára je jeden hrb na hřbetě, který pohlcuje teplo a chrání tak zvíře před sluncem. Kromě toho obsahuje zásobní tuk, jehož odbouráváním se uvolňuje energie a voda.

Kráva dahome

Zakrslá kráva dahome pochází původně z oblasti západní Afriky. Je to nejmenší plemeno, které vzniklo přirozeně, a je také velmi vzácné. Na světě najdete již jen asi 1 000 kusů této kravičky. V Evropě se dokonale adaptovala na naše poměry. Kráva dahome snáší dobře déšť i sníh, nemá ovšem ráda silný vítr a průvan. Na chov je nenáročná. V létě přespává na pastvině, na zimu potřebuje přístřešek, do kterého netáhne.

Austrálie

Klokan Bennettův

Klokan Bennettův se řadí k menším poddruhům klokana rudokrkého. Je to podsaditý klokan s hustou srstí po celém těle i na ocase, díky které snese i chladnější podnebí, a to i teploty pod bodem mrazu. Samice klokana Bennettova, stejně jako samice ostatních druhů klokanů, má na břiše vak, ve kterém dokáže pevně uzavřít své mládě. Mláďata se rodí velmi malá, pouze asi 1 až 2 cm dlouhá, a nesamostatná. Ve vaku se přisají ke struku s mateřským mlékem a několik měsíců zde rostou, než se odváží vyrazit ven.

 

Černá labuť

Původním domovem černé labutě je Austrálie, Tasmánie a Nový Zéland. Do Evropy se dostala jako okrasný pták chovaný na parkových jezírcích. Černá labuť patří mezi velké vodní ptáky. Ze všech labutí má nejdelší krk, který je v letu delší než polovina její celkové délky. Labutě žijí věrně v páru. Oba partneři se podílejí na stavbě hnízda a na péči o mláďata.

Pštros Emu

Emu hnědý (Dromaius novaehollandiae), česky někdy i emu australský je druh pštrosa a zároveň taky druhým největším nelétavým ptákem světa a největším původním ptákem Austrálie. Je také jediným žijícím druhem rodu Dromaius. Váží 20-55 kg, měří 150-190 cm. Emuové jsou hojní na většině území Australského kontinentu, ale v Tasmánii byli vyhubeni. Jeho hejna můžou mít i desítky členů. Také se chovají ve farmových chovech, pro maso, olej a kůži. Potrava v přírodě: jako všichni pštrosi jsou i emuové všežraví, rádi živí se především bobulemi a semeny. Rozmnožování: Do společného hnízda snáší několik samic, inkubace cca 49-52 dnů. Na hnízdě sedí samec, který pak mláďata vodí.

Amerika

Lama krotká

Lama, která je příbuznou velblouda dvouhrbého, obývá travnaté a křovinaté oblasti jihoamerických hor, především And. Je velmi nenáročná a otužilá, denně je schopná ujít několik kilometrů s nákladem o váze až 40 kilogramů. Chová se pro chutné maso a vlnu, ze které se vyrábějí velmi kvalitní přehozy, deky nebo svetry. V Evropě se lama většinou nechová pro užitek, ale jako společenské zvíře. Je totiž velmi inteligentní a učenlivá.

 

Kapybara

Největší hlodavec světa, kterému se často přezdívá „přerostlé morče“. Kapybara pochází z tropických a teplých krajů Jižní Ameriky, východně od And. Dorůstá až 1,3 metru a dosahuje hmotnosti až 80 kilogramů. Vždy se pohybuje blízko vody. Toto prostředí vyhovuje kapybaře jednak travním porostem, který patří mezi její hlavní potravu, a jednak z termoregulačních důvodů. Její tělo se totiž na souši snadno přehřívá, a proto ho potřebuje často chladit. Kapybara je skvělý plavec a dokáže se výborně potápět. Mezi prsty má krátkou plovací blánu.

Muflon

Muflon patří do rodiny ovcí. Kromě Evropy a Asie žije také v Severní a Jižní Americe. Má typické mohutné rohy, kterým myslivci říkají toulce. Vyrostou pouze mufloním beranům, tedy samcům. Muflon má velmi bystrý zrak. Proto se říká, že vlas, který vypadne myslivci, jelen slyší, divoké prase cítí a muflon vidí. Muflon si pochutnává nejčastěji na zelené potravě, na trávě, bylinách a listech. Občas si dá i žaludy, bukvice nebo kaštany.

Kachnička karolínská

Kachnička karolínská pochází ze Severní Ameriky, najdeme ji však od jihu Kanady po jih USA, na Kubě i na severu Mexika. Obývá především vodní plochy obklopené lesy, protože hnízdí v dutinách stromů. Mláďata již první den po vylíhnutí opouštějí hnízdní dutinu tak, že z ní vyskočí, i když bývá ve značné výšce, někdy i dvacet metrů. Kachnička karolínská má krásně zbarvené peří, a proto byla již před několika sty lety dovezena do Evropy jako okrasný pták.

Nutrie

Nutrie říční (Myocastor coypus), známá též jako vodní krysa je velký hlodavec původem z Jižní Ameriky, ve světě často chovaný na kožešinu (ceněnou zejména ve východní Evropě a střední Asii) a maso. Nutrie říční žijí na hustou vegetací pokrytých březích potoků, jezer a řek či v zarůstajících bažinách. V březích si budují nory s chodbami dlouhými 15 a více metrů. Aktivní jsou hlavně za šera, přičemž se obvykle nevzdalují více než 180 m od nory. Jsou vynikající plavci a podstatnou část své aktivity vyvíjejí ve vodě. Na nohou mají plovací blány a jejich nozdry jsou posunuty dopředu a nahoru. Okolo tlamy mají hmatové vousky, které jim ve vodě umožňují snadněji hledat potravu. Výrazné jsou oranžové hlodáky.